Popis skutkového stavuŽadatel o informace se podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, domáhal po Policii ČR poskytnutí informací o komisaři skupiny vnitřní kontroly Policie ČR v Praze. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy část informací poskytlo. Odmítlo však žádost v následujících dotazech:
Rozhodnutí následně potvrdilo Ministerstvo vnitra ČR. Proti rozhodnutí ministerstva podal žadatel o informace k Městskému soudu v Praze žalobu, se kterou byl úspěšný. Městský soud zrušil rozsudkem ze dne 5. října 2017, čj. 8 A 197/2014-66, jak rozhodnutí ministerstva, tak rozhodnutí policie, a uložil policii, aby žadateli poskytla i zbývající informace. Proti rozsudku podalo ministerstvo kasační stížnost. Nejvyšší správní soud k informacím o vzděláníNejvyšší správní soud souhlasí ve vztahu k informacím o dosaženém vzdělání s městským soudem, že policie měla žadateli o informace poskytnout informaci o tom, jakou vysokou školu komisař vystudoval. Podle soudu „…informace o dosaženém vzdělání zaměstnanců veřejné správy patří do rozsahu pojmu „veřejná a úřední činnost“ ve smyslu § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, neboť vypovídají o základních předpokladech pro výkon zastávané funkce ve veřejné správě. Nejedná se o citlivý osobní údaj ani o informaci, která by sama o sobě měla negativní charakter. Žádostem o tento okruh informací je proto třeba zpravidla vyhovět, neboť veřejný zájem na dostatečně jasném postupu při obsazování pozic ve veřejné správě převažuje nad zájmem na ochraně soukromí dotčených osob.“ K uvedenému závěru dospěl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 25. března 2015, čj. 8 As 12/2015-46. Daný závěr podle soudu platí nejen ve vztahu k osobám, které zastupují daný úřad navenek a s nimiž si veřejnost úřad spojuje (např. na základě jejich vystupování v médiích), ale i u dalších osob, které se na výkonu veřejné správy podílejí. Pod tento okruh osob přitom nepochybně spadá i řadový příslušník policejního sboru, kterým byl i komisař skupiny vnitřní kontroly Policie ČR v Praze v době, kdy žadatel žádal o informace o jeho platu a vzdělání. Informace by bylo možné odmítnout z důvodu zneužití práva, pokud by žádost o informace měla za cíl poškodit dotčenou osobu, jíž se informace týká (např. ji šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči ní nenávist apod.). Avšak samotná skutečnost, že žadatel o informace nesouhlasí s výsledky činnosti úřední osoby v jiné věci, nezakládá důvod pro závěr o zneužití práva v případě, kdy žadatel žádá informace o vzdělání takové úřední osoby a o její odborné praxi. Z podání žádosti o údaje týkající se určité úřední osoby nelze automaticky vyvodit, že by se žadatel snažil ovlivnit jednání této osoby nebo se ji snažil „potrestat“ za její předchozí jednání (k tomu viz rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. ledna 2018, čj. 6 As 189/2017-32). Nejvyšší správní soud k informacím o platuV souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17. října 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (který sice byl vydán až po vydání v popisované věci napadeného rozsudku, ale kterým se Nejvyšší správní soud ČR musel při rozhodování o kasační stížnosti řídit), dospěl soud k závěru, že městský soud bude muset provést test proporcionality v duchu závěrů předmětného nálezu Ústavního soudu ČR a na základě toho opětovně rozhodnout o příp. povinnosti poskytnout informace o platu. Podle Ústavního soudu ČR jsou informace o platových poměrech zaměstnanců osobními údaji spadajícími pod ochranu čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které zaručují právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení a umožňují jednotlivci spoléhat na své právo na soukromí z hlediska dat, která jsou shromažďována, zpracovávána a šířena. Poskytnutí těchto informací povinnou osobou (zaměstnavatelem) je podle Ústavního soudu zřetelným zásahem do práva zaměstnanců na ochranu před zasahováním do soukromého života a do práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních dat. Dochází tedy ke střetu dvou ústavně garantovaných základních práv, tj. práva zaměstnanců na ochranu před zasahováním do soukromého života a práva žadatele na svobodu projevu. V každém jednotlivém případě střetu ústavně zaručených práv musí soudy i jiné orgány veřejné moci zvážit význam a intenzitu dotčených práv. Poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní. Případný zásah do základních práv dotčených osob je však nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu za použití testu proporcionality, dle kterého musí být současně dány tyto čtyři okolnosti:
|
