V čem spatřuje Kocourek nezákonný zásah?Petr Kocourek podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem proti NSS. Nezákonný zásah měl spočívat ve zveřejňování jeho osobních údajů v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 12. 2016, č. j. 52 A 30/2016-115, na webových stránkách NSS. Výše uvedený rozsudek obsahuje na str. 6 žalobcovo jméno a příjmení v souvislosti s tvrzením, že je ředitelem společnosti FLEET Control, s.r.o., která vystupovala jako zmocněnec osoby obviněné ze spáchání přestupku a která poskytuje tzv. „pojištění proti pokutám“ na webové stránce www.nechcipokutu.cz. Uvedený rozsudek dále obsahuje tvrzení, že žalobce sám také vystupuje v obdobných řízeních o přestupku jako obecný zmocněnec a že je manažerem různých projektů nabízejících tzv. „pojištění proti pokutám“ (např. Motoristická vzájemná pojišťovna a Řešíme pokuty, o. s.) a je dostatečně znám svým účelovým a obstrukčním jednáním. Petr Kocourek požadoval, aby Krajský soud v Brně uložil NSS zákaz pokračovat ve zveřejňování jeho osobních údajů. V případě, že NSS od popsaného jednání upustí, domáhal se žalobce toho, aby krajský soud deklaroval, že zveřejňování žalobcových osobních údajů bylo nezákonné. Co na to Krajský soud v Brně?Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Soud zdůraznil, že publikace judikatury má zejména dva cíle:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích odůvodňoval ve zveřejňovaném rozsudku závěr ohledně nevěrohodnosti a nedůvodnosti jím řešené žalobní argumentace vazbou žalobce na FLEET Control, s. r. o., na osoby, jež se na činnosti FLEET Control, s. r. o., podílejí, a na způsob, jakým tak činí. Bez toho, že by takové odůvodnění bylo uveřejněno jako celek, nemuselo by o konkrétních důvodech rozhodování v individuální věci přinášet dostatečnou informaci. Navíc, jak zdůraznil Krajský soud v Brně, zveřejněný rozsudek pojednává výlučně o profesních aktivitách žalobce, které sám žalobce veřejně prezentuje. Žalobce podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně kasační stížnost. Jak se na věc dívá Nejvyšší správní soud?Zveřejnění rozsudku jako celku je opřeno o ustanovení § 5 odst. 7 a § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Zveřejnění je vhodné z důvodů, které uvedl již Krajský soud v Brně (viz výše). Případná anonymizace částí zveřejněných rozhodnutí by neměla být samoúčelná, nýbrž by měla sloužit k ochraně práv a svobod jednotlivce. Ani ochrana osobních údajů by ovšem neměla být samoúčelná, ale měla by být odůvodněna právě snahou o ochranu práva na soukromí. Smyslem anonymizace je ochránit soukromí, informační sebeurčení a osobní údaje těch osob, které v soudním řízení a poté v soudním rozhodnutí vystupují jako soukromé osoby (např. účastníci, svědci). Jejich soukromí je prolomeno pouze při samotném veřejném vyhlášení rozsudku, jak požaduje čl. 96 odst. 2 Ústavy, následně už je však jejich soukromí chráněno právě anonymizací. Tato ochrana naopak nedopadá na ty, kdo před soudem vystupují jako profesionálové, typicky jako advokáti (viz např. článek Způsob vystupování advokáta v soudním řízení je osobním údajem), kteří před soudem realizují svůj veřejný a profesní život, či jako státní orgány v pozici účastníků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29, nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02). V řízení, které bylo zakončeno zveřejněným rozsudkem, žalobce vystupoval jako svého druhu profesionál, nikoliv jako soukromá osoba (tou byl v tomto rozsudku řádně anonymizovaný žalobce, tedy osoba obviněná ze spáchání správních deliktů). NSS považuje za zřejmé, že „…stěžovatel skutečně vystupoval v daném řízení jako osoba, která tuto činnost provádí systematicky a čerpá z ní prospěch. Zároveň ale nechce nést odpovědnost, která je s takovou činností spojena v případě skutečných profesionálů, tedy typicky advokátů. Nyní posuzovanou kasační stížností se tak stěžovatel fakticky domáhá toho, aby mohl tuto činnost nadále systematicky vykonávat, aby z ní mohl čerpat finanční a jiný prospěch, aby ji mohl veřejně inzerovat, aby se mohl chlubit svými úspěchy, ale zároveň aby se mohl stáhnout zpět do svého soukromí a dovolávat se ochrany osobních údajů, pokud se při této činnosti dopustí něčeho, co si nepřeje zveřejňovat.“ Taková snaha žalobce ovšem není a nemá být pokryta ochranou soukromí, informačního sebeurčení a osobních údajů. Je to sám stěžovatel, kdo svými profesními aktivitami do veřejného prostoru vstupuje (viz bod 19 rozsudku, kde NSS rozebírá mediální aktivity žalobce a jeho působení na kanálu Youtube). Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, je dostupný zde.
|
